Plži

Plži mne vždycky fascinovali, a pokud si připomeneme bizarní, leč nevyvratitelnou tezi V. J. A. Nováka o tom, že mravenci již překonali individuální sobectví a budují komunismus, nelze než na plže pohlédnout také ozvláštňujícím okem. Zdá se, že prohlédli, překonali a včas odvrhli různé pochybné výstřelky obratlovectví, ba i členovectví: celou tu hektickou ukvapenost a zběsilost, teplokrevnost, oddělené pohlaví, bažení po věcech nedostatkových a nepřístupných, přemrštěnou péči o mláďata a jejich rozmazlování.
Potká-li plž plže, mohou se za hojného vylučování pěn a slizů octnout v milostném objetí svých velevnímavých celoslizničních povrchů, vzhledem k rovnováze principů jin a jang u nich však celá věc nemá onu gonochoristickou drásavou dramatičnost rozdělení pohlaví ve dvě, která nás žene do rozmanitých tragédií a neprozřetelností. Klidní, rozvážní, harmoničtí, živí se většinou odumřelými vegetábiliemi, jichž je všude spousta, navíc jako jediní vyšší živočichové umějí sami nezprostředkovaně trávit celulózu. I nečetné dravé druhy loví jaksi pozvolna a nepřekotně, ani si toho nevšimneme. Se svými tykadélky působí jako výsadek z jiné planety, na nějž se nevztahují pravidla přírodního výběru. Ulita skýtá ostatně ochranu jen malou a proti skutečným nepřátelům, třeba larvám světlušek, není nic platná, ale řada plžů se obejde velmi dobře i bez ní. Nejsou ani výrazně toxičtí, ani nějak útěku- či obranyschopní, jen zcela nesnesitelně slizcí. Navzdory tomu, že reprezentují spoustu nechráněného proteinu a žádné kosti, žere je věru málokdo – připomeňme si, co všechno se v přírodě s chutí konzumuje: výkaly, peří, dřevo, o mršinách ani nemluvě.
U těch, kteří připomínají pomalu se sunoucí exkrementy, má potenciální predátor spíše strach, aby do nich nešlápl. Jsou nepřekotní, ale cílevědomí - plzáci španělští, Arion lusitanicus, k nám doplzali ze své vlasti za pár let. A mechanismus, kterým se sunou ? Rád bych znal toho, kdo jej opravdu a beze zbytku pochopil. Sám se domnívám, že jsou v tom nějaké čáry. Už proto se jim úzkostlivě vyhýbám, když ve své bezbřehé naivitě lezou na chodníky a silnice, byť ve svých chladných, vlhkých a stabilních duších nesnují ani po přišlápnutí pomstu, ač by snad mohli. Snad jsou si vědomi krátkosti a přechodnosti savčích excesů i toho, že budoucnost patří jim, plžům, a že jim neuteče.

Stanislav Komárek, 2009

Na tejto stránke nájdete rozhovor so Stanislavom Komárkom o slizovcovi iberskom (Arion vulgaris).